28. 9. 1907 Příbram u Brna — 2. 4. 1960 Brno
Otec horník. Studoval klasické gymnázium v Brně (maturita 1919–1928) a filosofickou fakultu v Brně (absolvoval 1932, doktorát 1933), žák Arne Nováka. Od roku 1930 působil jako gymnaziální učitel v Brně, ke konci života jako ředitel. V letech 1941–1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen.
Básník a esejista vyrůstající z vlivu Březinova, autor převážně historických próz a dramat, pro jehož tvorbu byl určující vztah k rodnému kraji, překladatel slovinské literatury. V 30. letech se hlásil ke skupině ruralistů, člen Kola moravských spisovatelů. 1939–1940 člen dramaturgické řady brněnské činohry.
Přispíval do novin a časopisů: Almanach literárního uměleckého kruhu Aktivisté, Čin, Hlas osvobozených, Hlas revolúcie, Kolo, Lidové noviny, Literární noviny, Lumír, Národní osvobození, Právo lidu, Pražské noviny, Rovnost, Rozhledy, Rozkvět, Stan, Středisko, Svobodné noviny Venkov
Překlady: V. Levtisk – Čin (1936, knižně), I. Cankar – Pohoršení v údolí šentflorijanském (1934, scénicky), B. Breft – Maloměšťáci (1935, scénicky), I. Cankar – Učitel Jerman (1937, scénicky 1974), Muradbegovič – Boží cestou (1937, scénicky)
Knižně: Marný smích k věčnosti (1930), Světla nad Kralicemi (1931), Panychida za krále Alexandra (1934), Legendy vzpoury (1934), Jozef Koudelák, básník Nové Hané (1935), Březina a Nietzsche (1935), Na okraj Elplova uvedení básníka Adyho do češtiny (1936), Kralická tiskárna (1936), Silvio Pellico (1938), Ohnivá země (1938), Jan Adam z Víchova (1939), Setkání (1940), Věnec z klokočí (1941), Vězeň za dráty (1945), Krvavý účet (1946), Nadčlověk a nadnárod (1946), Kožlanský vítěz na Náměstí (1947), Padlým bojovníkům (1947)
J. Dytrych
