Dominantou města Rosic je zámek na kopci nad soutokem Bobravy s Říčanským potokem. Poloha sama svědčí o původně obranném charakteru objektu, který byl později přestavěn.
Rosický zámek byl vybudován přestavbou gotického hradu na přelomu 16. a 17. století.
Prvními známými majiteli hradu byli Bohuš a Hartman z Rosic, připomínaní na listině z roku 1259. Ve 14. a první polovině 15. století patřily Rosice Hechtům z Rosic, kteří měli ve znaku stříbrnou štiku v červeném poli. První z nich byl Hecht z Rosic (kolem roku 1321). Jeho nejstarší syn Petr byl nejvyšším purkrabím hradu Vranov. Vykoupil většinu podílů na Rosicích od svých bratrů. Petrovi synové, Znata a Jošt, zasedali na panském soudě. Jošt Hecht z Rosic byl nejvyšším sudím, podkomořím a purkrabím na Veveří. Posledním z tohoto rodu byl Václav, který též zastával úřad purkrabího na Veveří.
Po nich držel panství těšínský kníže Přemek, roku 1464 je prodal Hynkovi z Kukvic. Za působení pánů z Kukvic byl hrad značně poškozen husitskými válkami, po jejich ukončení byl opraven. Počátkem 16. století koupila hrad od Kateřiny z Kukvic Bohunka z Pernštejna. Její manžel, Dobeš Černohorský z Boskovic, spravoval úřad nejvyššího sudího a později úřad zemského hejtmana na Moravě. Zemřel r. 1540 v Rosicích.
Po Bohunce z Pernštejna získali Rosice dědictvím páni z Lipé. Za Pertolda z Lipé došlo pravděpodobně k zahájení přestavby hradu na zámek.
Roku 1562 koupil zámek Jan starší ze Žerotína. V té době patřily k panství Rosice, Pendorf, Tetčice, Babice, Zakřany, Lukovany, díl v Jakubově, Příbram, Újezd, část Zbraslavi, Zhoř, Litostrov, Chroustov, Říčky, Omice, Ochoz, část Popůvek, Raclavice, Ostrov, Lhotka, Bukovany a Komínec.
Jan starší ze Žerotína užíval Rosice jako druhé sídlo, jeho hlavním sídlem byla Náměšť nad Oslavou. Zemřel 28. 2. 1583, Rosice po něm zdědil syn Karel starší ze Žerotína, který po dosažení zletilosti r. 1588 převzal správu majetku. Téhož roku se oženil s Barborou Krajířovou z Krajku. Rosický zámek byl tehdy jeho hlavním sídlem. Žerotínové provedli celou přestavbu na renesanční zámek a důsledně odstranili všechny vnější znaky gotického hradu. Barbora Krajířová z Krajku zemřela r. 1591. Druhá žena Karla st. Eliška Krajířová z Krajku zemřela r. 1600. Roku 1604 se Karel st. žení potřetí a bere si Kateřinu Annu z Valdštejna, ta však již následujícího roku umírá na plicní chorobu. Roku 1614 se konala čtvrtá svatba Karla staršího s Kateřinou z Valdštejna.
Po bitvě na Bílé hoře spravoval rosické panství Žerotínův úředník Ondřej Číhal Krhovský. V důsledku protireformačních nařízení prodal Karel starší ze Žerotína r. 1628 celé panství Albrechtu z Valdštejna, ten je hned následujícího roku prodal hraběti Janu Baptistovi z Werdenberka.
Werdenberkové pronajali Rosice Josefu Kryštofu Scharrerovi z Frisenecku, a to od r. 1663, ten roku 1668 v Rosicích umírá. Roku 1684 prodali potomci hrabat z Werdenberku rosické panství Jiřímu Rupertovi Hausperskému z Fanalu. Ten dal mimo jiné vystavět kapli Nejsvětější Trojice. Posledním majitelem z tohoto rodu byl Jan Nepomuk Hausperský z Fanalu, c.k. komoří a tajný rada. Zastával četné veřejné úřady. Po jeho smrti r. 1791 zdědila Rosice jeho manželka Marie Anna, rozená hraběnka Ugarte. Panství odkázala svému vnukovi Maxmiliánu hraběti Ugarte. Maxmiliánův syn Josef hrabě Ugarte prodal r. 1844 Rosice Jiřímu a Janovi svobodným pánům Sinům. Podíl Jiřího získal Jan a od něho synovec Šimon baron Sina. Za těchto majitelů, zřejmě v roce 1843, došlo v rámci přestavby ke zboření čelního křídla předzámčí s bránou a k úpravě fasády. Po smrti Šimona Jiřího ze Sinu zdědila Rosice jeho dcera Helena, provdaná za knížete Řehoře Ypsilantiho. Od ní koupil r. 1881 rosické panství Mořic svobodný pán Hirsch Gereuth; zbohatl při stavbě železnic v Turecku a měl rozsáhlé statky v Uhrách, Rakousku, Anglii a ve Francii. Po jeho smrti zde zůstává manželka Klára. Po ní dědí Mořic Arnold baron Deforest-Bischofsheim, jenž si roku 1905 změnil příjmení na de Forest. Tomuto majiteli bylo po vzniku ČSR při první pozemkové reformě rosické panství zestátněno.
Zámek vypadal dříve poněkud jinak. Obě přední křídla byla spojena vstupním objektem s věží. V této budově byl byt purkrabího. Nádvoří tak bylo celé uzavřeno. Budova severního křídla sloužila jako prostorné konírny, v patře nad konírnami byla sýpka. Později byly v přízemí zřízeny z části koníren chlévy, vozovna a kůlna. V jižním křídle bylo obydlí zámecké čeledi, byla zde vozovna, seník a komora na nářadí, v patře též sýpka. Do hlavní budovy se šlo po mostě průjezdem. V severozápadních sklepích byla cisterna, později používaná jako lednice. Na nádvoří se pod arkádami nacházela studna. V přízemí byl byt domovníka, byt důchodního, čeledník, velká kuchyně a spíž. V prvním poschodí byla kaple s oratoří, hudební sál, několik barokních kabinetů, knihovna, jídelna a pokoje panstva. Další pokoje byly ve druhém poschodí.
Zámek má nyní postklasicistní historizující novodobou fasádu, avšak na severním křídle a pod arkádami jsou ještě pozůstatky renesanční sgrafitové omítky. V části severního křídla, v přízemí a v prvním poschodí hlavní budovy se dochovaly hodnotné klenby. Kamenné renesanční prvky jsou částečně zachovány v severním křídle (sloupy, portálky), ale především v hlavní budově. Zde jsou dominantním prvkem arkády z konce 16. století. Je zde zachováno i větší množství renesančních ostění, vstupů oken a dalších architektonických doplňků. V prvním poschodí jsou dochovány i renesanční výmalby a štukové stropy, Z období baroka zde zůstal krb v prvním poschodí a štukové stropy ve třech místnostech. Velmi kvalitní je i klasicistní malba a zábradlí v kapli.
Zajímavé romantické doplňky z 2. poloviny 19. století jsou v celém objektu, např. schodiště v jižním křídle, cihlová nika v opěrné zdi, schodiště do prvního poschodí a další. S probíhající rekonstrukcí objektů dochází k objevování nových historicky a umělecky cenných architektonických detailů.
