Česneku bylo letos dost!

přidáno 27. 9. 2011

Je jednou z nejcennějších potravin na planetě Zemi. Ovšem jeho charakteristický zápach nás jistým způsobem omezuje, nemůžeme si jej dovolit pojídat příliš často a ve velkém množství. I to je jedna z charakteristik česneku, která ovšem v první podzimní sobotu tohoto roku vzala v Rosicích úplně za své. Česnekové slavnosti byly jednou z nejvydařenějších akcí, pořádanou v tomto roce.

fotografie z akce

Sluníčko peklo už od božího rána, jako by se o slovo ani nehlásil podzim. Najít v okolí zámku v Rosicích místo na zaparkování, to byl věru úkol téměř nadlidský. Tu brněnská značka, tu znojemská, tam zase auta z Třebíče, Jihlavy. Jako by tu něco dávali zadarmo.

Kdepak! To jen třetí ročník gurmánsko-společenské akce dááááleko přesáhl hranice Rosic. A nebylo divu.

Nebo ano? Vraťme se na skok o rok zpět, to také šimralo na tvářích první podzimní sluníčko, ale na slavnostech česneku nebylo po této vyhlášené poživatině ani vidu, ani slechu. „Co to jsou za česnekové slavnosti, když tady nemůžeme koupit ani jednu paličku,“ remcali – a oprávněně – snad všichni návštěvníci akce.

Pořadatelé si z toho vzali letos ponaučení. Už neorganizovali prodej česneku sami na vlastní pěst, ale v duchu tržních mechanismů a principů volného obchodu otevřeli brány samotným prodejcům. A tak na zámeckém nádvoří se to jen hemžilo. Tu česnek paličák, tu nepaličák, tam bio, tam zase obyčejný, ale zato český, pardon moravský. Žádná „čína“ velikosti „ikikel“ bez chuti a zápachu. Ta vůně! A ten štiplavý pocit v puse po okoštování! Hmm, ještě teď se mi sbíhají sliny.

Pravda, loni stál kilogram, pokud tedy byl k mání, ani ne stovku, letos se ceny pohybovaly mezi 150 až 250 korunami za kilečko. Přiznejme, že zrovna starším spoluobčanům tahle cena mnohdy přerazila palčivou chuť česneku na mírně řečeno hořkou. „Když dám třicet korun za vstupné, tak si koupím tak sotva pár palic,“ lamentoval jeden starší pán.

Ale ne všem se dá zavděčit. Podstatné bylo, že na česnekových slavnostech bylo česneku dostatek, prodával se na šesti prodejních místech a mizel opravdu po pytlících. Jenže nejen česnekem může být člověk živ. Pořadatelé připravili celkem 31 stánků, které v plné své šíři a hlavně svým sortimentem krásně zapadaly do jarmarkového sortimentu. U vstupu se na vás usmívaly keramické výrobky, hned vedle jste mohli zapít česnekový říz pálenkou ze Slovácka či pivem ze Starého Brna. Masokombinát Hadač a Zapletal nabízel své produkty, z nichž některé také krásně provoněl česnek. A pokud jste náhodou přišli i se svými ratolestmi, mohli jste je klidně „odložit“ na skákací trampolínu či houpačku v areálu nádvoří nebo jim koupit nějaký pamlsek.

Nenucenou konverzaci promenádního charakteru provozoval v areálu zámku i starosta Rosic Jaroslav Světlík. „Nedivím se, že je tu tolik lidí, měl jsem signály už dříve, že se sem chystají,“ řekl pro ROSU a náš web. „Jsem z toho samozřejmě potěšen, pracoval jsem v cestovním ruchu a dovedu si představit, kolik práce dá příprava takové akce,“ dodal starosta.

Jen ryze česnekovým stánkům se první muž města jaksi vyhýbal. „Víte, já nemám na česnek zrovna ideální vzpomínky. Na vojně jím kuchaři přeráželi zkažené maso a člověk pak nevěděl, jestli je mu špatně z toho masa nebo z toho množství česneku,“ přidal se smíchem k dobru historku. „Ale v rozumné míře si jej dnes už dám,“ nezklamal ty, kteří za česnekem na zámek přišli.

Pěkných pár palic muselo padnout i ve středověké vesnici, která na akci vyrostla v zámeckém příkopu. Nejen na výrobu placek, ale hlavně na pečení prasátka na rožni. Byla to opravdu mňamka. Bodejť by ne, vždyť hlavní kápo této atrakce nesl na prsou i na zádech hrdý název „Hlavní prasopeč“. To pak chutnalo mnohem líp.

Vlastně stejně. Ony totiž celé česnekové slavnosti náramně chutnaly. Byla to paráda! Česneková paráda.

seznam autorů