Knihovnictví v Lotyšsku

Kde se knihovnice učí nakukovat přes sousedův plot... tentokrát přes lotyšský

Než se začtete do dalších řádků, prozradím vám, jak jsem se dostala do lotyšského městečka Strenči. Strenči je partnerským městem (stejně jako italské město Lainate) města Rosice, kde jsem knihovnicí, a protože proběhlo již několik družebních návštěv, bylo mi přáno zúčastnit se týdenního pobytu v tomto pobaltském kraji.

Pod Strenči je správně přičleněna menší obec Jerceni a i zde je knihovna. Ono je jich v Lotyšsku celkem 874 a do všech je zaveden internet. Národním poskytovatelem je společnost Lattelecom. Co mi však vzalo dech, je projekt, který realizuje lotyšská vláda spolu s Nadací Billa a Melindy Gatesových. Každá z knihoven má v rámci tohoto projektu nejen připojení, nejméně tři počítače, skener a tiskárnu, ale také k němu patří i proškolení téměř dvou tisíc knihovníků, kteří potom s tímto vybavením pracují. Internet je zcela zdarma a je přístupný všem bez jakéhokoliv omezení. Lotyšsko je země s různými sociálními skupinami. Je to vyspělý stát s&nbp;nízkou negramotností a tento projekt má posloužit ke snížení rozdílu mezi těmito skupinami.

A tak je ve zdejší knihovně samozřejmostí, že se tu po celé dny dveře netrhnou. I já jsem zvědavě nakoukla... přes pomyslný sousedův plot a možná i trošku pod pokličku.

Domluva se dvěma knihovnicemi, které zde pracují, byla možná v ruském jazyce (ale také v lotyštině a angličtině, žel, oba jsou mi cizí). Celkem dvě hodinky jsme si povídaly o nákupu knih, o složení fondu, o čtenářích, o práci s dětmi a o knihovnictví vůbec. Dělalo mi radost ukázat jim naše webstránky, prohlédnout si navzájem katalogy, pochlubit se kulturně-výchovnou činností...

Překvapením pro mě bylo, že byť jsem absolvovala cestu dlouhou téměř 1450 km, rozdíl mezi knihovnicemi u nás a tady nebyl tak velký. Obě knihovnice dělaly maximum nejen pro Strenči a jeho obyvatele, ale také pro okolní městečka. A něco jinak a něco navíc. Například po večerech vysedávají u počítače, stahují z něj literární příspěvky, které sem přicházejí, a shromaždují vše do sborníku, který pak přeposílají po síti dál do ostatních knihoven. Jde o verše i prózu. Obdobným způsobem realizují i soutěže, literární i malířské. Výstavy potom nabízejí do okolních městeček, jejich škol a informačních center.

Po roce 2006, kdy se do u nás vzniklého projektu na podporu dětského čtenářství připojily i severské země, přišly lotyšské knihovnice se zajímavým nápadem. Nabídnou dětem několik autorů s daným výběrem knih. Je na dětech, kterého si vyberou a kterou knížku přečtou. Ale co je výborný nápad, je možnost kritiky, vlastního hodnocení přečteného a pocit zodpovědnosti a důležitosti, protože dalším výstupem je zpětná vazba na autora, kterému je toto hodnocení dětského čtenáře předáno a je mu dalším vodítkem v orientaci dětské duše, v požadavcích na témata či náročnost textu.

Knihovny mají v Lotyšsku velký význam. Nejen ve státě jako takovém, ale i pro své uživatele, kteří zde o jejich významu a důležitosti vůbec nepochybují. Jen ve zdejším okrese je celkem 27 knihoven, které zajišťují přístup k celkem 235 000 knihovním jednotkám. Zaregistrováno je zde 9256 čtenářů a každý z nich navštíví knihovnu 12× do roka. Veškerá kulturně-výchovná činnost je zde zaměřena v první řadě na místní region a v druhé řadě na Evropskou unii. (Byli jsme ubytovaní ve škole, i tady mají žáci k dispozici počítače nejen v rámci výuky, ale i pro své potřeby - z monitoru plného složek bylo jasné, jak velkou část studia zabírají různé projekty.)

Z našeho českého knihovnictví se vytratila spolupráce škol a knihoven. Jsou to knihovny, které se snaží tuto informační kooperaci znovu vzkřísit. Školy umí pracovat s vědomostmi, knihovny s informacemi. V Lotyšsku si tohoto vzácného soužití, chcete-li, symbiózy, váží.

Nezbývalo mi než nahlas smeknout a pochválit knihovnu, katóraja málenkaja, no aná charašó rabótajet.

Monika Rovná