Druhé povídání o Lotyšsku

O kopru, děvčatech a o veliké řece

Lotyšská venkovská krajina připomínala Beskydy. Jen ty kopce a dřevěné kostelíky tu chyběly. Nechyběl tu dostatek prostoru mezi obydlenými oblastmi a spousta zeleně. Nechyběly mi tu ani stovky bilboardů typické pro české autostrády. Rozlehlé louky obývaly krávy nebo ovce. Jako tři veterány nás provázely i skupinky dlouhonohých čápů. Hnízd z roští na vysokých komínech bylo po cestě tolik, že budila podezření, že jsou v nich umístěny sádrové repliky těchto nosičů dětí. Osamocené chalupy byly postavené z toho, co dům dal, a spousta použitelného stavebního materiálu se nacházela v různých přístřešcích, kolnách, přístavcích všepřítomně dotvářejících životní prostor.

Většina nemovitostí ve Strenči také vykazovala známky určité zchátralosti a opotřebovanosti, avšak okolí domů bylo vždy velmi pečlivě upraveno. Předzahrádky a dvorečky byly česány s neuvěřitelnou pečlivostí jejich majitelů. Určitý nesoulad mezi komfortem a chudobou se markantně násobil po setmění, kdy se jako lucerny rozsvítily okna domácností. Na naleštěném audi se zrcadlil jasný měsíc, ale v prosvětlené výkladní skříni obývacího pokoje trčela od stropu na drátu žárovka a pokoj obepínaly pouze holé stěny bez nábytku.

Při nákupech v místním marketu jsem nezažíval svíravý pocit prázdna v kapse, tak jako u západoevropských pultů. Ceny potravin a pochutin byly v přepočtu na koruny vesměs příznivější než doma. Z rozhovorů s domorodci vyplynulo, že srovnatelným cenám ovšem odpovídají třetinové průměrné platy. Takže pokud u nás musíte obrátit korunu, nežli si něco pořídíte, v Lotyšsku ji musíte obracet třikrát tak dlouho. Důkazem menší platební síly obyvatelsva byl mimo jiné i krach dvou ze tří hospod, které se ještě nedávno v malém Strenči dokázaly uživit.

Jinou kapitolou je ovšem příklad čtyřčlenné rodiny, která dokázala za přispění fondů EU vybudovat na zelené louce farmu s hovězím dobytkem. Sem jsme byli pozváni na exkurzi, ochutnávku domácího mléka a medu s černým chlebem. Srdečně nás uvítala paní majitelka v doprovodu mladšího ze dvou potomků. Ten starší, třináctiletý, společně s tatínkem obdělával na svém traktoru přilehlé polnosti. Mléko bylo jistě velmi chutné, ale na mě udělala mnohem větší dojem voda, hodně vody.

Poměrně malé městečko Strenči leží na řece, která se jmenuje Gauja. Tento krásný majestátný tok měří 460 km a celková plocha povodí má rozlohu 8900 km². Pramení na Vidzemské vysočině, kde protéká přes celou řadu jezer, ústí do Rižského zálivu.

Řeka Gauja je splavná. Kromě města Strenči na ní leží například Valmiera, Cesis a Sigulda. V oblasti měst Valmiera a Sigulda je údolí řeky hluboce zařezané do okolní krajiny a působí velmi malebně. Zachovaly se zde ruiny zámků ze 13. a 14. století.

O tom, jak na řece hořelo, jak to vypadalo na zámku, i o tom, jak to vlastně bylo s tím koprem, se dočtete příště.

Lukáš Volánek