Všem majitelům domácích mazlíčků – názor a zkušenosti moje osobní

Pejska ani kočičku nemám. Zato si jich užívám do sytosti, to mi věřte! Máme u domu malou zahradu. Každé uhrabání záhonu je výzvou pro kočky nadělat tam co nejvíce hromádek, umně to zahrabaných kočičích výkalů. To se mi panečku dobře sází. Ze zahrady máme vchod do obývacího pokoje. I přes síť bylo nakáleno na sklo balkonových dveří, rohožka u těchto dveří stabilně pomočená, páchnoucí. Ze zahrady se schodištěm dostanu do sklepa, rohožka samozřejmě pokálená. Ale my máme i před vchodovými dveřmi rohožku! Ta se musí pokálet také. Jak by to vypadalo, vynechat ji?

A že si kočičky pochutnávají na kosech? Jakou má asi cenu kos? A potom přepapaná si se zvratky také poradí – na zahradní křeslo. A té radosti z kočičího milování! To nespím jen já, ale mnozí z ulice. To si po ránu sdělujeme se sousedkou, kterým směrem se sexuálně roztoužená skupinka ubírala. Kolikrát že má kočička do roka koťátka?

Kočkodrom –tak bych nazvala naši stranu chodníku a procesí koček, které chodily na jídlo k paní sousedce a zpět na ulici Janáčkovu k čp. 584, kde bydlí také milovnice koček! Tam mají prostřeno dokonce před domem na chodníku.

Nesmím zapomenout na pejsky. Venčení směrem na ulici Mrštíkovu, ne do vlastní zahrady, v 6.00, 13.00 a 23.00 hodin. Co je páníčkovi po tom, že je sobota nebo neděle, že chci nebo si chcete přispat nebo naopak – že ráno vstáváte ve 4 hodiny a že ve 23.00 už dávno spíte? A páníček, než se uráčí vyvenčeného pejska vpustit zpět domů, to je ale vyzývavého štěkotu!

A kampak s hovínkem a čuránkami, no přece na keře a trávník před domem. A nejen on – naše ulice se líbí a je velmi oblíbená pro vykonávání potřeb u pejsků nejen z blízkého okolí. Uvedu příklad: rodič veze autem dítě do školky v Husově čtvrti, zajede z města na jeden konec Mrštíkovy ulice, u firmy p. Marka vypustí pejska a počká na něho na rohu Mrštíkovy a Janáčkovy ulice. To je vychytávka! Splněny úkoly dva – vyvenčený pejsek a dítě je ve školce. Dávno už kousíček zeleně mezi chodníkem a asfaltovou silnicí nevyhrabávám, uklízet po svých pejscích si mají chovatelé.

Na „Psí cestě“, vyhledávaném to místě pro venčení psích miláčků – povodňové hrázi o délce 233 m a výšce 1,55 m – se také pejskové vyčesávají. Kdybych to neviděla, nevěřím. A tak se chuchvalce vyčesaných chlupů pouštějí po větru hned z hřebene.

Pejskové se samozřejmě pouští z vodítka a bez koše – náhubku, aby se proběhli a proskotačili. A tak mají smůlu rodiče na kolech i jejich dítka na kolech. Tím chci poukázat na bezpečnost a zdraví občanů a na to, že se zajisté nevyhnou hromadám, které tam zanechali pejsáčkové, jak na zmiňované hrázi, tak na malebné cestě vinoucí se u Říčanského potoka.

Co napsat dál? Kočka domácí má být zásadně doma. Paní či pán jí měl koupit záchodek a naučit ji odmala chodit se svými potřebami doma! Šarounova kočička chodila vykonávat potřebu i do kůry, kterou jsme měli na našem pozemku před vchodem. Pořídili jsme si za 3000 Kč říční valounky, ty snad neodhrabe.

Paní Pavla Paterová sděluje, že se Minářům ztratila kočka. Která z těch šesti či sedmi, které paní Minářová pravidelně léta krmila? Pro paní Růženu Křížovou bych sdělila toto: sousedy si opravdu nevybíráme. A že kočičky stojí moc peněz? Je každého věc, jak se svými finančními prostředky nakládá.

Pravidelně s manželem navštěvujeme Velkou Británii. Každá rodina tam má minimálně jednu kočku. My jsme při svých výletech po městech i vesnicích neviděli ani jednu! Je to zlořád v České republice a ještě se z něho dělá mediální přednost!

Navrhuji vybírání poplatků za kočky, jejich registraci. Městští strážníci ať pokutují majitele psů, kteří je nemají na vodítku a navíc bez náhubku, stejně tak za znečišťování městských pozemků. Město, podle mého názoru, bude mít finanční prostředky do rozpočtu.

O dlouholeté přítomnosti koček na místním hřbitově se nemusím vůbec rozepisovat. Naprosto nová a nepříjemná situace pro nás.

U Paterů mají dvě nová koťátka. Manžel je zahání z naší zahrady a opětovně vynáší ze sklepa.

Co bych dodala závěrem? Přála bych všem ukázněné chovatele domácích mazlíčků, kteří moc dobře vědí, co jejich mazlíčci dokáží, a předcházeli tím nepříjemnostem se sousedy.

K větě „kdo nemá rád zvířata – nemá rád lidi“ ráda dodávám: zvíře je vždy pozitivně naladěno, což je vědecky dokázáno. Upne-li se člověk se svou láskou ke zvířeti, ne k lidem, opravdu citově strádá. Lásku člověka si nelze vynutit. Zvíře je za ni vděčné a oddané.

Marie Zemanová