Emil Vaňura

diplomat

15. 1. 1899 Rosice — 9. 1. 2003 Paříž

foto

Emil Vaňura s chotí

Školu navštěvoval nejdříve v Rosicích a později církevní seminář v Brně na Mendlově náměstí. V roce 1917 nuceně nastoupil na rakouskou frontu v Tyrolích. Během bitvy uprchl a v roce 1918 byl zajat Italy. Vstoupil do české legie, kde byl povýšen na důstojníka. Bojoval v Brescii v Itálii a v roce 1919 proti rudým na Slovensku.

Na Sorbonně v Paříži studoval politické vědy. Na studie si vydělával jako klavírista, člen sboru v Notre Dame, diplomatický sluha, dělník v přístavních docích v Rouien. Z jazyků ovládal němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, starořečtinu a latinu.

Roku 1922 se stal pomocníkem francouzského velvyslanectví v Praze. Roku 1923 se v Praze oženil a narodila se mu dcera Marta. Francouzským občanem byl od roku 1928. V roce 1929 završil úspěšným absolutoriem studium ekonomických věd. V roce 1933 se mu narodil syn Karel, setkal se s Hitlerem během jeho návštěvy Lipska a stal se francouzským vicekonzulem v Bombaji. Později, když byl francouzský velvyslanec Sudreau se svou ženou uvězněn, stal se Emil Vaňura francouzským velvyslancem a zůstal jím až do uzavření konzulátu Brity v roce 1941. Po obsazení Francie (1940) pracoval pro vládu ve Vichy, v říjnu 1940 byl uvězněn.

Vzepřel se rozkazům z Vichy, aby šel do Indočíny, do Bangkoku, a byl tedy 27. 7. 1941 propuštěn. V roce 1940 byl oficiálně pověřen de Gaullovými řídícími orgány, aby v prosinci odjel na zvláštní misi do Sýrie, Bagdádu a Bejrútu. Od roku 1943 byl vicekonzulem svobodné Francie, v lednu 1943 byl přidělen do Alexandrie, potom povýšen na konzula a otevřel nové velvyslanectví v jemenském Adenu. Dne 12. dubna 1947 byl vyznamenán Čestnou legií.

V listopadu 1947 se stal zplnomocněným ministrem v San Salvadoru, v lednu 1949 byl přidělen na ministerstvo zahraničí. Dalšími působišti byly Folkenston (Velká Británie, 1951), Tubingen (Německo, 1953), Neustadt (Německo, 1955), Oujda (Maroko, 1957), zvláštní přidělení jako diplomatický poradce v Kamerunu a Burundi (1960), generální konzul v Pobřeží slonoviny (1961–1963). V roce 1963 byl vyznamenán řádem důstojníka Čestné legie a působil jako zahraniční poradce. Po odchodu z ministerstva do penze se ještě do roku 1965 stal správním ředitelem Institutu aplikovaných ekonomických věd v Paříži.

Zemřel 9. ledna 2003 v Paříži ve věku nedožitých 104 let.

Medaile: Řád důstojníka Čestné legie, Kříž dobrovovolníků francouzského odboje (1939–1945), Francouzský kříž za druhou světovou válku (1939–1945), Francouzská medaile za uznání (poděkování, 1939–1945), Český kříž spojeneckým silám (1914–1918), Medaile Svobodné Francie (18. 6. 1940–8. 5. 1945), Pamětní medaile Svobodné Francie (18. 6. 1940–8. 5. 1945), Akademická Palma od francouzské akademie, Česká válečná medaile (1914–1918), Český válečný kříž (1914–1918), Italský válečný kříž (1914–1918), Italský pamětní kříž (1848–1918), Italská pamětní medaile (1915–1918)

Pro lepší přizpůsobení obsahu pro Vás, bezpečnosti, měření statistik návštěvnosti a lepší zpětné vazbě tento web používá cookies. Klikáním a navigováním po stránce souhlasíte s tím, že sbíráme o Vás anonymní informace přes cookies. Více informací o používání cookies na naší stránce najdete zde.